Tak zítra už má svátek Mikuláš!
A jak známo, ten nosívá dárečky už v noci, nebo v předvečer svého svátku. Děti dostanou spoustu sladkostí, ale takový bonbon nebo čokoládová figurka či jablíčko, která se zítra znenadání objeví na stole spolužáka nebo spolužačky, dokonce i kolegů v práci, ta udělá divy. A když se ještě řekne, že ji tam přece nechal pro dotyčného Mikuláš, kdo jiný, mají k sobě všichni kolem tak nějak blíž. Každý se pro tu chvilku rád znovu stane dítětem, kterého Mikuláš obdaroval. A kdyby někam nestihl dorazit, můžete mu pomoct i vy. I někteří rodiče bývají smutní, že jsou už dospělí a Mikuláš jim žádné dárečky nenosí. Jestli k vám domů už nechodí, přestože je očekáván,  můžete za něj zaskočit... :o)

 



Bonbon - cukrovinka se poprvé objevil asi v 17. století ve Francii. Původně bonbóny jedly děti na královském dvoře a povykovaly: „Dobré! Dobré!“ (francouzsky - „Bon! Bon!“). Takto vznikl název této lahodné cukrové hmoty. Později se výroba bonbónů zdokonalovala a začaly se vyrábět různé druhy - cucací, ovocné, karamelové, čokoládové nikoli však gumové. (cs.wikipedia.org/wiki/Bonbon - 15k)

 

Znáš všechny své dobré vlastnosti?

 

Jedno prázdninové odpoledne jsme s Terezou seděly v jejím pokoji a poslouchaly písničky v rádiu. Hráli  jednu od Jiřího Schelingera, kterou jsem neznala. Jmenovala se „Nám se líbí.“ Ten neobvyklý název mne zaujal. Vzpomněla jsem si na jednoho kluka, co pro mne posledně přišel v tanečních, na Ondru. Je takový zvláštní. Žádný krasavec, ale tancovat umí dobře. Docela  jsem se s ním bavila. Začaly jsme se na to téma s Terkou bavit a porovnávaly přednosti různých známých lidí. Na každém jsme se snažily objevit, čím je přitažlivý a zajímavý. Bylo to docela zábavné.

 Najednou Tereza zmlkla a na čele se jí objevila vráska. Tu tam má vždycky, když začne usilovně přemýšlet. Ona je totiž nevyčerpatelný zdroj různých zajímavých nápadů a každý takový nápad je vždy potřeba důkladně promyslet.

„Právě mne napadla  jedna super  hra“, prohlásila po chvilce. „Tu bychom si mohli zahrát zítra u táboráku.“ „Jaká?“ „Nech se překvapit,“ dělala tajemnou.

A tak následující večer, když začínala zábava u ohně váznout, vytáhla Tereza několik papírů a propisovaček, zamávala s tím, aby si jí ostatní všimli a prohlásila: „Mám nápad. Zahrajeme si Hru na pravdu.“ „To snad nemyslíš vážně“, zamračil se Martin. „Takovou hloupou hru  hrát nebudu.“ I ostatní se tvářili  rozpačitě. Tu pitomou hru na fanty že bychom měli hrát? A k čemu jsou ty papíry?
 

Když nám Terka vysvětlila, že je to úplně nová hra a že v ní  jde o to, abychom poznali, v čem je každý z nás dobrý, zjistili jsme, že jde pouze o shodu názvů a s chutí jsme se do hry pustili.

Každý dostal propisku a jeden list papíru.
"Nejdříve si všichni svůj  papír v pravém horním rohu podepište a potom na něj  napište každý sám všechny své dobré vlastnosti,“ rozdávala Tereza instrukce. 
Všichni jsme se zamysleli. Každý si o sobě myslel, že je v něčem dobrý. Ale když měli jmenovat konkrétně své dobré vlastnosti, mnozí žvýkali propisku, funěli a ne a ne na něco kloudného přijít. "Musí to být pravdivé, kamarádi mne znají," říkali si asi v duchu. Nakonec se na každém papíře nějaký ten zápis objevil.

„Už to mám“, hlásila jsem. „A co dál?“ „A teď každý dá papír sousedovi vlevo. Na papír, který dostaneš, napíšeš, co se ti líbí na tom člověkovi, co mu ten papír patří. Je tam nahoře podepsaný, tak než začneš psát, tak se dobře podívej na jméno, o kom máš psát, ať to nepopleteš. To by se hra pokazila," upozorňovala mne Tereza. Někdy umí být pěkně protivná, takto se mnou přede všemi mluvit. Ale asi to myslela všeobecně, budiž jí to odpuštěno. “A to mám to hodnocení, co napíši třeba tady Martinovi, taky podepsat?” nebyly mi ještě úplně jasné pravidla hry. „Co já vím?” neměla to přece jen všechno dořešeno Tereza. Nakonec jsme se dohodli, že tu chválu na ostatní kamarády si nebudeme podepisovat. Někteří by se mohli chtít někomu zavděčit a nebylo by to upřímné. Postupně šly papíry z ruky do ruky, až se každý vrátil k majiteli.Všichni  si teď mohli přečíst, co dobrého na sobě vidí oni sami a co si o nich myslí kamarádi. "Sním všechno, co se uvaří, nejsem mlsný," znělo například sebehodnocení na  Jirkově papíře. "Neskáčeš do řeči, když druhý něco vypráví," ohodnotil jej kdosi. A tak byli všichni občas dost překvapeni. Ani by je nenapadlo, co se na nich ostatním líbí. Na každém papíře bylo něco jiného. /Jsem s tebou rád, protože jsi kliďas. /Je na tebe spolehnutí. Co slíbíš, uděláš./Umíš dělat legraci, je s tebou zábava. / Rád tě poslouchám, když mluvíš o tom, čím bys jednou chtěl být. /Líbí se mi, že umíš udržet tajemství a všechno hned nevykecáš./ Když něco začneš, doděláš to až do konce. Nic neodbudeš./ Žasnu, jak to umíš se svým malým bráchou, nikdy se nehádáte/. Takové a podobné věci jsme si všichni  četli a uvědomovali jsme si,  jak nás vidí ostatní.

Chvíli bylo ticho. Každý se zamyslel. Občas někdo pronesl nějakou poznámku, jako že tohle by ho v životě ani nenapadlo. Tereza prohlásila, že závěr hry je v tom, že výsledky hodnocení se dále nebudou rozebírat, ale každý si to svoje přečte sám. No a pokud to někdo přece jen chce probrat se svou nejlepší kamarádkou či kamarádem, tak až po skončení společného programu. 
Martin za chvíli sáhl po odložené kytaře a nocí se nesla další píseň.


 

Byla to zajímavá a užitečná hra. Terka mi později prozradila: „Já jsem si ten papír schovala. A když se mi někdy vůbec nic nedařilo, někdo mi vynadal a  cítila jsem se hrozně, tak jsem někam zalezla a znovu si ho přečetla. A pomáhalo to. Přece jenom nejsem tak nemožná. Mám dobré vlastnosti, pro které mne ostatní mají rádi. “

To bych si mohla zahrát i s bratrancem a sestřenicí, až zase přijedou na návštěvu, napadlo mne. Ale chtělo by to přejmenovat. Je to o tom, co se nám na druhých zdá pěkného, tak to nazvu třeba Nám se líbí. Podle té písničky. Zkuste si to zahrát taky. A nemusí to být jen s kamarády. Bude to určitě zajímavé i doma s rodiči a sourozenci.
 


zpracováno podle textů Mons. Ladislava Simajchla, Dospívání, knihovna FATYMu on-line
 

Pane, ty si přeješ, abychom byli světlem na této zemi, nauč nás přinášet radost, lásku a porozumnění lidem okolo nás, především našim nejbližším, za které jsme zodpovědni. Nauč nás vidět i dobré vlastnosti našich bližních, nejenom ty, co nás obtěžují. A dej, ať si každý uvědomíme i své vlastní dobré vlastnosti, hřivny, které jsme od tebe dostali, abychom je mohli rozmnožit.