TVŮJ ANDĚL STRÁŽNÝ
 

Je tvůj anděl strážný tvým přítelem?
 Nebo ses s ním ještě nestačil seznámit? :o)

Je to duchovní bytost, která žije blízko Boha. Anděl je posel, a můžeš s ním komunikova pomocí slov a myšlenek.

Se svým andělem jsi každý den. Abys na něj nezapomínal, můžeš si ho nějak pojmenovat. On už asi má své jméno, které neznáš, ale třeba nějakou milou přezdívkou určitě nepohrdne. Třeba andílek, přítel, ochránce  nebo prostě anděl strážný.

Jsou některé dobré myšlenky a nápady, které k tobě přicházejí jakoby zvenčí. Že je to myšlenka od dobrého anděla, to poznáš tak, že tě hned napadne 1000 důvodů. proč ten nápad nerealizovat, i když se jedná třeba o úplně obyčejnou věc. A když pak do toho jdeš, máš prostě andělskou radost :o).

A co ty špatné myšlenky, od špatných andělů?

Tak ty se někdy přímo vnucují, doslova útočí a jakoby tě nutily: udělej to hned, teď, moc o tom nepřemýšlej. Zlý anděl zamlžuje důsledky a cíl. Když se na ni budeš snažit zapomenout, moc to nepomůže, tím víc tě bude pronásledovat. Prostě ji chyť za uši a řekni jí: Co vlastně chceš? Dej mi pokoj. Ven, tam jsou dveře! A dál nepůjdeš, nestojím o tebe.

Někdy to pomůže, ale jsou i takové drzé myšlenky, které se klidně vrátí zpátky oknem. A šeptají, zkus to přece, když ne doopravdy, tak jen tak, v duchu, představ si, jaké by to bylo, když ... A jdou s tebou všude, kam se hneš. Jsou neodbytné.

Dobrý anděl ti jistě poradí, jak na ně, když se ho zeptáš. Třeba tak, že nutkavé myšlence nahlas řekneš: Ty otravo, když  tě nemohu vyhnat, tak si posluž, poletuj si kolem, ale já s tebou už nebudu diskutovat a ztrácet čas. Pokud se ti dál honí špatné myšlenky hlavou bez toho, že bys je sám vyvolával, nemusíš mít žádný pocit viny. To není tvoje chyba. Chyba by byla, kdybys diskutoval nebo o tom špatném snil. Takové dlouhodobé snění je  ztráta času. Navíc vede k melancholii a  smutku, oslabuje tvou duši a vůli. Často se po něm dostaví pocit prázdnoty.

zpracováno podle přednášky p. V. Řehulky



MODLITBA K ANDĚLU STRÁŽNÉMU

 

 

 

 

 

 

 

 

Zas tu se mnou nikdo není,
na slůvko a pomodlení!
Bez maminky, bez tatínka,
smutně se to večer spinká!

Mámo, pojď si na chvilku,
sednout na mou postýlku!
Čekám na tvé pohlazení,
políbení, pomazlení!

Práce, schůze, auto, chata,
stále kolem všechno chvátá!
Dostat pusu, kříž na čelo,
jak by bylo hned veselo!

V samotě se ale bojím . . .
a o hračky už nestojím . . .
vůbec se mi nechce spát . . .
umí táta, máma, lhát?

Andělíčku, můj strážníčku,
opatruj mně mou dušičku!
Aspoň ty jsi se mnou tady,
ty a pán Bůh, on je všady.

Umíš, prosím, natřít chatu?
Ať v neděli vidím tátu!
Můžeš večer, než se usíná,
zajít místo mámy do kina?

S tebou se tu tedy modlím,
za mámu a tátu prosím.
Jé, co kdybych za pár let,
chtěl jim stejným odplácet?

Pojď mi tedy na pomoc
a dej nám všem dobrou noc!
Ne, sám nejsem, to už vím,
Ne, já už se nebojím!