Malé tajemství
 

Když se ráno probudíš, první, co tě napadne, bude myšlenka na toto tvé tajemství. I přes den si na ně často ráda  vzpomeneš. V duchu se usměješ na toho, s kým své tajemství sdílíš. Zahřeje tě, potěší. Když ho v duchu vyslovíš, ba i když se ho teprve chystáš vyslovit, zdá se ti, že slunce vykouklo z mraků a zalilo svět svými hřejivými paprsky. Máš chuť ho říct nahlas, složit k němu melodii, vyzpívat radost té chvíle! 
Vtom potkáš kamarádku a ona ti řekne: "Ty máš ale dneska dobrou náladu! Jak to?"
"Je krásný den", odpovíš. 
"Opravdu?" 
"Ano, musí být krásný, když je zalitý sluncem." 
"No, dneska fakt krásně svítí", říká kamarádka a odchází. Ale ty jsi myslela na jiné slunce, na to pověstné Slunce v duši.
Jen málokomu prozradíš důvod tvé časté dobré nálady.
Ale občas ani tobě není moc do smíchu. Život přináší někdy chvíle, kdy se ti nedaří, nebo ti někdo ublíží, přijde nemoc, bolest, problémy, stane se něco, proč zesmutníš. Ale i tehdy je to právě tvé malé tajemství, co ti dá sílu, potěší tě, povzbudí.
Když si ho v duchu stále a stále opakuješ, cítíš, jak se problémy stávají řešitelnými, bolest odplouvá a nemoc se mění v příležitost pro oběť. A opět slunce vykoukne z mraků a tvou duši zalijí hřejivé paprsky. Paprsky Boží přítomnosti, Boží lásky a pokoje, který ti svět nemůže dát, ani vzít.

Ano, mluvím o Malém tajemství, o dýchání tvé duše.
Stále se modlete, stále se radujte, oslavujte Boha, to je ono, co vlastně takto děláš. Kdo to zná a už si nějaké své Malé tajemství zvolil, a vyzkoušel v nějakém časovém úseku jeho sílu, ví, o čem mluvím.

Malé tajemství měly už naše prababičky a pradědové, měli ho mistři duchovního života, mnozí svatí, moudří mniši, a má ho i mnoho dnešních lidí a duchovních vůdců. Tady je návod podle jedné staré brožurky :

 

Podstata malého tajemství:

Je to Ježíšove a tvé malé tajemství, je to dýchání duše.

Zvolíme si některou myšlenku - pokud možno krátkou, vroucí, vhodnou pro naši duši, např, "Ježíši, mám tě ráda" - a učiníme ji základním tónem duše. Častým opakováním, nikoli mechanicky nebo násilně, nýbrž s láskou a vytrvalostí, má nám pomalu přejít do krve.

Můžeme si zvolit například střelnou modlitbu. Můžeme při tom jít svou vlastní, osobní cestou. Uvedu jen několik myšlenek, které by mohly být malým tajemstvím:

Ježísi, mám tě rád!

Pane, ty mě miluješ.

Ježíši, zůstaň v mé duši!

Spasiteli, daruji ti celou svou panenskou lásku.

Spasiteli, chci být tvým apoštolem!

Ježíši, chci ti být věrna!

Ježíši tichý a pokorný srdcem, učiň srdce mé podle srdce Tvého!

Spasiteli, chci být tvou obětí.

Nejsvětější Srdce Ježíšovo, důvěřuji ti zcela a úplně.

Ježíší, bratře můj, ty mne miluješ!

Velký Bože, použij si mne ve svém plánu spásy, ukaž mi, co mám dělat a já to udělám!

Má duše Boha velebí, chválu vzdává, Pánem je nejen na nebi, buď mu sláva!(podle známé písně)

Zvolme si po zralé úvaze jednu myšlenku, vhodnou pro náš duševní stav a náladu duše. Zůstaňme u ní pak delší dobu!

Tím však není řečeno, že bychom ji nesměli sem tam vystřídat jinou. Každý má naprostou svobodu a volnost, neboť malé tajemství má ponenáhlu tvořit most k rozmluvě s Bohem, k řeči vnitřního života a tato má různé formy. Je možno si zvolit také sloku písně, kterou máme rádi a v duchu nebo nahlas ji zazpívat.- Láska je vynalézavá.

Umění malého tajemství záleží v tom, že při všech příležitostech, kdy můžeme mít své vlastní, volné myšlenky (zdůrazňuji volné), dýcháme duševně ve formě svého tajemství. A v tom nepodléháme vlivu nálad různé duševní "povětrnosti".

Volnými myšlenkami rozumím myšlenky při zaměstnání, zotavení, kdy nejsme poutáni myšlenkami na své povinnosti či práci. Dělník musí i při mechanické práci dávat pozor - jeho myšlenky jsou upoutány. V domácnosti, v kuchyni, při žehlení nutno někdy velmi napnout pozornost - myšlenky jsou upoutány! Má-li učitelka od 8 - 12 hod. vyučování, nežádá po ní nikdo, aby při tom měla ještě jiné, vedlejší myšlenky. Dobrý úmysl (právě cvičení malého tajemství), předem učiněný, postačí, aby posvětil tyto 4 hodiny. Ale pak, když vyučování skončí, nebo o přestávce, na chodbách, na ulici, na procházce, při zotavení možno velmi dobře vzbuzovat malé tajemství. Tu se ukáže teprve horlivost, a to je pak krásné! Nic neškodí, když zpočátku mnohých příležitostí nevyužijeme, dopřejme si času, jen neztrácejme trpělivost! Se svatou tvrdošíjností začínejme vždy znova a vracejme se tak dlouho, až nám přejde malé tajemství do krve. Kdo se nechce vázat na jedno určité tajemství, ale raději je střídá, má úplnou volnost.

Zvláště zdůrazňuji, abychom v době nerušeného klidu, který má člověk nejvíce zaměstnaný, - totiž ráno a večer - cvičili malé tajemství. Toto ranní a večerní cvičení tvoří jakoby dvě skoby, na které upevníme šňůru. Beze skoby nelze upevnit šňůry, bez šňůry není spojení. Po dni, plném práce, budeme se již těšit, až navečer bude duše moci vydechnout. Tu se ukáže právě celá oblažující náplň tohoto cvičení: v radostném dýchání duše, ve spojení s Bohem, v nové a v nové, vždy ušlechtilejší kráse duše.

Ovšem, musíme býti vytrvalí, ne dny, nýbrž týdny, měsíce. Je také důležité, aby s malým tajemstvím byla spojena nenápadná, ale ustavičná snaha: obětovat. Však potom - duše, jásej! Nalezla jsi klíč ke klenotnicím Božím.